Velkorysý park pro Barrandov

Velkorysý park pro Barrandov

11.9.2018

Jakým způsobem dnes chceme a dokážeme dostavět sídliště? Snadné řešení nikdo nemá. Rok 1989 zastihl státem řízenou výstavbu socialistického sídliště v plném proudu, mělo sahat na západ až k Holyni a na sever až k lesu na hranu údolí, s výškou domů 4 – 8 podlaží. Taková zástavba byla předpokládána již v územním plánu z roku 1975, zastavovací studie vznikla roku 1983. Do toho vstoupily restituce, roztříštěnost vlastníků pozemků a nové ekonomické poměry. V roce 1997 byla vytvořena další zastavovací studie již s probíhající tramvajovou tratí, podle ní byl pak navržen územní plán z roku 1999. Ten v podstatě platí dodnes. Panelová výstavba byla v 90. letech ukončena a jednotlivé developerské společnosti na ni navázaly s novými záměry.  Ne vždy to jsou zásahy k lepšímu, vytrácí se celková vize. Nové záměry kupí prodejní podlažní plochy do předimenzovaných hmot, ale nedokáží garantovat potřebnou vybavenost a infrastrukturu. Další studie následovaly 2010, 2013 a 2014, žádná z nich ale nepřinesla kvalitní urbanistickou koncepci s vizí i se zajištěním infrastruktury. Mezitím v rámci toho, co povoluje stávající územní plán, vznikají neřízeně další developerské záměry. V roce 2015 byla minulým vedením radnice zadána zatím poslední studie dostavby Barrandova architektům z Atelieru A69. Představený koncept v roce 2017 vyvolal rozporné pocity. Líbil se rozsáhlý okružní park kolem města, nelíbila se vysoká hustota zastavění, absence školy, zahušťování volných míst ve stávající zástavbě.

Architektka Zuzana Hamanová, předsedkyně výboru územního rozvoje městské části, vysvětluje:  „Městská část je v celém tomto procesu v pozici účastníka řízení, kterému prakticky žádné pozemky v lokalitě nepatří. Můžeme ale ovlivnit podobu studie, která by v budoucnu mohla sloužit pro rozhodování v území. Usilujeme o to, aby studie byla dokončena smysluplně a vytvořila město příjemné k životu. Do zadání pro dopracování jsme prosadili umístění základní školy a školek, zásadní snížení počtu podlažních ploch, snížení zástavby a rozvolnění bloků, možnost lokálních komunitních center v blokové struktuře.“

„Samotnému projektu předcházela půlroční participace s místními obyvateli“, doplňuje architekt Boris Redčenkov, který s týmem atelieru A69 zpracovává studii. „Jejich připomínky lze zjednodušeně shrnout pod heslo: Nechceme noclehárnu, chceme město! To je zásadní teze, která ovlivnila náš návrh, především v důrazu na kvalitu a rozmanitost uspořádání veřejných prostranství. V našem návrhu opět ožívají tradiční městské prostory, tak jak je známe z rostlého historického města: tržní náměstí, veřejný park, sousedský plácek, polosoukromý vnitroblok, ulice či pěší ulička. Od veřejného k soukromému, od společného k intimně osobnímu. Odzkoušené parametry, které ve městě akcelerují lidskou komunikaci, zajišťují bezpečí a dělají město srozumitelné.“

Hlavním přínosem studie je rozsáhlý okružní park s jezírky a prostory pro rekreační a sportovní aktivity o ploše 27 ha, který obepíná město ze západu a severu a vytváří přirozený přechod do krajiny. (Pro srovnání zahrada Kinských má rozlohu 17 ha.) Park by měl být hlavní atraktivitou Pražské čtvrti, která je sice na dohled od Prokopského údolí, ale například pro maminky s kočárky nebo seniory je od něj již daleko. Kontakt s parkem by měl nabídnout příležitost, proč na sídlišti trávit i volný čas a neodjíždět, což by mělo být impulsem i pro dobré fungování služeb.

„Víme, že realizace studie bude narážet na roztříštěnost pozemků a složité majetkoprávní vztahy“, říká Zuzana Hamanová, „domníváme se ale, že stojí za to napnout úsilí, aby hlavní velkorysá myšlenka okružního parku mohla být prosazena.“  Během podzimu 2018 bude studie prezentována veřejnosti.